Libor Slonka je jedním ze dvou tisíc zaměstnanců mohelnického závodu společnosti Siemens. Čtvrtým měsícem pracuje v lisovně magnetických obvodů. Získal zaměstnání díky projektu Restart@Siemens – firma každý rok zaměstná až dvacet lidí bez domova a na rok jim pronajme také bydlení.

Příběh, kterých jsou i v Česku stovky, možná tisíce. Jak ze dne na den přijít o zázemí i střechu nad hlavou. Šestačtyřicetiletý Libor Slonka ztratil zaměstnání kvůli tříštivé zlomenině patní kosti a přidaly se dluhy. Najednou držel v ruce vstupenku mezi lidi bez domova. Naštěstí nikdy nepochyboval, že se chce vrátit. A naštěstí se stal jedním z prvních účastníků projektu Restart@Siemens, díky němuž každý rok získá v jednom ze závodů společnosti práci až dvacet jemu podobných.

Závod Siemens v Mohelnici. Foto: Filip Jandourek

Závod Siemens v Mohelnici. Foto: Filip Jandourek

Úraz si Slonka před čtyřmi lety přivodil paradoxně při cestě do práce. Dva roky byl evidovaný na úřadu práce, nikdo ho ale nechtěl zaměstnat kvůli jeho dluhům. Nakonec pobíral dávky v hmotné nouzi a bydlel na ubytovně Armády spásy, kde vypomáhal v kuchyni. „Měl jsem na starosti výdej jídel. Jednoho dne si mě zavolal ředitel, myslel jsem, že mám nějaký průšvih. Místo toho mi ale řekl o možnosti zaměstnání ve společnosti Siemens. Napsal jsem životopis a poslal ho do závodu, kam mě potom pozvali na pohovor,“ vzpomíná tmavovlasý muž, kterého firma vybrala z dvanácti kandidátů.

S dluhy pomohou firemní právníci, dobrovolně

Ačkoliv Libor Slonka  neabsolvoval technickou školu, má dlouholeté zkušenosti. „Dvacet let jsem pracoval jako obráběč kovů. Výuční list po mně žádný zaměstnavatel nikdy nechtěl. Vždycky jsem ukázal, co umím a stačilo to,“ vypráví muž, který v mohelnickém závodě Siemens pracuje čtvrtým měsícem a je na konci zkušební doby. Technické vzdělání či předchozí zkušenosti zájemců o práci jsou v závodech Siemens vítanou výhodou, ne však podmínkou.

„Na některých pracovištích jsme schopni zaměstnance zaškolit a zapracovat tak, aby byli schopní i bez kvalifikace plnit svoje pracovní úkoly,“ vysvětluje ředitel mohelnického závodu Pavel Pěnička. Podle něho si Slonka na pracovišti rychle zvykl a odvádí plnohodnotný výkon.

Liborovo vysoké pracovní nasazení potvrzuje i personalistka Lucie Seifertová. „Jsme spokojeni, navíc projevuje zájem, že by v případě potřeby byl ochotný pracovat i nad rámec daných pracovních směn,“ říká Seifertová. Libor není podle svých slov typ člověka, který si do práce chodí přečíst noviny. „V předchozím zaměstnání v automobilce jsem přenastavil programy strojů tak, aby byly rychlejší. Mým kolegům se to ale moc nelíbilo, protože museli pracovat rychleji. Mě práce baví,“ vzpomíná.

Libor Slonka je jedním ze dvou tisíc zaměstnanců v mohelnickém Siemensu. Jeho příběh je ale výjimečný... Foto: Filip Jandourek

Libor Slonka je jedním ze dvou tisíc zaměstnanců v mohelnickém Siemensu. Jeho příběh je ale výjimečný… Foto: Filip Jandourek

Reakce pracovníků na nového kolegu jsou smíšené. „Je pravdou, že někteří reagují negativně, ale k žádným větším komplikacím nedošlo. Našli se i tací, kteří pozvali nového kolegu po práci “na jedno”,“ usmívá se Seifertová.

Odezva většiny zaměstnanců celé společnosti  je ale velmi pozitivní. „Hned jak jsme o projektu informovali naše zaměstnance, kterých je v České republice devět tisíc, jsme obdrželi řadu pozitivních dopisů a řada z nich se přihlásila do podpůrných skupin. O program se zajímají také naši zákazníci a obchodní partneři, kteří naši iniciativu velmi oceňují,“ říká CSR manažerka společnosti Siemens Mariana Kellerová.

Kromě roční pracovní smlouvy, ze které se v případě oboustranného zájmu může stát smlouva na dobu neurčitou, nabízí společnost také ubytování na jeden rok a pomoc dobrovolníků z finančního a právního oddělení firmy. Ti účastníkům projektu pomáhají řešit dluhy, se kterými se lidé bez domova často potýkají.

„V Mohelnici vznikl podpůrný tým, který pomáhá s návratem do běžného života. Řeší otázky soužití a zabydlení se, někteří zaměstnanci dokonce darovali do bytů určených pro zaměstnance své nepotřebné vybavení, například starší pračku,“ říká ředitel závodu Pěnička. Z rok by si měl každý rezident firemních bytů našetřit peníze na zálohu na vlastní byt, kam by se měl po roce odstěhovat.

„Byt poslouží dalšímu účastníkovi programu. Nyní máme tři vybavené byty přímo v Mohelnici, pět minut od fabriky,“ přibližuje Pěnička. Všichni zaměstnaní prostřednictvím projektu mají také nárok na stejné zaměstnanecké benefity jako jejich spolupracovníci. Mohelnický závod chystá do konce roku zaměstnat další dva lidi v těžké životní situaci.

Je to unikátní projekt, tvrdí neziskovky

Do projektu, který odstartoval letos na jaře, se přihlásilo sedmadvacet uchazečů a dvanáct uchazeček. A kromě Mohelnice se do něj zapojí také ostatní závody Siemens po celé republice. „Druhým účastníkem programu je mladá žena, která se společně se svým devítiletým synem přestěhovala z Moravy do Trutnova  a získala tam v závodu Siemens místo elektrotechnické dělnice ,“ říká mluvčí společnosti Siemens Kateřina Pištorová. Celkem Siemens během jednoho roku dá příležitost dvaceti lidem bez domova.

„Rádi bychom ostatním firmám ukázali cestu, jak pomoci lidem bez domova,“ přibližuje cíle projektu Pištorová. Projekt ocenili i zahraniční kolegové na světovém setkání společnosti. „Čínští zástupci společnosti se velmi zajímali o administraci spojenou s projektem a zvažují projekt nastartovat i v Číně,“ tvrdí.

Program získal také záštitu ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové. A především spolupráci a podporu tří charitativních organizací, které s lidmi bez domova dlouhodobě pracují a pomáhají jim. Kromě již zmíněné Armády spásy jsou to také Charita České republiky a Naděje.

Neziskovky vždy vytipují mezi svými klienty vhodné kandidáty, kterým nabídnou možnost zaměstnání. „Kromě chuti pracovat je podmínkou věková hranice od osmnácti let do přiznání starobního důchodu, svéprávnost, trestní bezúhonnost, absence závislosti na alkoholu či jiných omamných látkách. Kandidáti, kteří se nabídku zaměstnání rozhodnou využít, připraví životopis a motivační dopis,“ vysvětluje Inka Králová, sociální pracovnice Armády spásy.

Projekt podporující zapojení lidí bez domova do pracovního procesu je podle ní v Česku ojedinělý. „Unikátní je také to, že firma nabídla spolupráci neziskovým organizacím. Věřím, že tento projekt bude inspirací pro další společnosti,“ přeje si Králová.

Autorem nápadu pomoci lidem bez domova je generální ředitel české skupiny Siemens Eduard Palíšek. „To, že účastníci nastoupili na kvalifikovaná místa, pro která jsme hledali vhodné kandidáty, ukazuje, že mezi lidmi bez domova je řada vzdělaných a motivovaných lidí, kteří mohou být pro firmy přínosem,“ míní Palíšek.

Sdílet článekTweet about this on TwitterShare on Facebook
Předchozí článek

Příběh značky Libuschka: Jak se z šití pro děti stala živnost

Následující článek

ŠKODA předá Policii ČR 477 nových služebních vozů

Horáková Petra

Horáková Petra

Šéfredaktorka MY89.cz Petra Horáková se dlouhodobě věnuje tématu odpovědného podnikání. Byla u startu pravidelných příloh Hospodářských novin věnovaných oblasti CSR, účastní se i odborných konferencí a diskusí. Čtyři roky se věnovala projektu TOP 25 žen českého byznysu. Petra začínala svou novinářskou dráhu v polovině 90. let jako redaktorka ostravské přílohy deníku MF DNES.