Patří k hrstce těch, kdo se snaží zachovat tradici podkrkonošského sklářství. Ručně vyrábějí skleněné vánoční ozdoby. Silného konkurenta mají ale v čínské velkovýrobě. I proto už léta bojují o přežití. Ženy z družstva Vánoční ozdoby DUV ze Dvora Králové nad Labem jsou umělkyně, které za minimální mzdu zachovávají tradici českých skleněných Vánoc.

Stroje tady nenajdete, výroba křehkých ozdob je výlučně doménou šikovných sklářů, hlavně žen. Vše se děje ručně – od foukání přes malování až po finální úpravy.

Když uschnou, putují do malírny, kde je ženy zdobí buď klasickými barvami, anebo je potřou lepidlem a pak na ně nanesou různé zásypy. Foto: archiv družstva Vánoční ozdoby DUV

Když ozdoby uschnou, putují do malírny, kde je ženy zdobí buď klasickými barvami, anebo je potřou lepidlem a pak na ně nanesou různé zásypy. Foto: archiv družstva Vánoční ozdoby DUV

„Naše produkce je obtížná, a to hned ve dvou profesích, kterými jsou foukání a malování. Jedná se o práci, která vyžaduje určité vrozené předpoklady, bez nichž by je pracovník ani přes sebevětší úsilí nezvládl,“ říká předseda družstva Vánoční ozdoby DUV ze Dvora Králové nad Labem Miroslav Šorma.

Ženy nad plynovými kahany taví skleněné kapky, aby je pak zlehka vyfoukly. Vypadá to jednoduše, ale dělat to celou směnu je pořádná fuška. „To se musíte naučit šetřit s dechem,“ říká jedna z žen, která právě na jeden nádech vykouzlila sedmicentimetrovou průzračnou kouli. „Dobrý foukač se učí léta,“ dodává.

Pro tuto práci je nutný i další předpoklad. Je potřeba ji vykonávat v potřebném tempu tak, aby dotyčného uživila. Každá žena, která sklo fouká, musí za den splnit normu, což představuje šedesát tuctů různých tvarů. To je neuvěřitelných 720 ozdob za den.

Při pádu z metrové výšky by se neměla rozbít

Hlavní surovinou pro výrobu ozdoby je skleněná tyč se zvýšeným podílem sodíku, aby byl vyfouknutý tvar pružný. Při shození z výšky jednoho metru na koberec by se skleněná ozdoba neměla rozbít.

Kromě koulí, střechýlů, patří k oblíbeným motivům vánočních dekorací také sněhuláci. Foto: archiv družstva Vánoční ozdoby DUV

Kromě koulí, střechýlů, patří k oblíbeným motivům vánočních dekorací také sněhuláci. Foto: archiv družstva Vánoční ozdoby DUV

Teplota skla při tvarování musí mít 1200 stupňů Celsia. K dekoracím, které se vyfukují, patří koule, zvonky, trumpetky nebo rakety. Mikulášci, ovoce nebo ptáčci se vyrábějí pomocí formy.

Takto připravené tvary jdou do smáčírny, kde dostanou základní stříbrnou barvu. V družstvu k tomu používají opravdové stříbro a ozdoby barví zevnitř, což asi málokdo ví. Když uschnou, putují do malírny, kde je ženy zdobí buď klasickými barvami, anebo je potřou lepidlem a pak na ně nanesou různé zásypy. Ty mohou být skleněné, plastové nebo kovové. V konečné fázi se ozdobě uřízne stopka a nasadí se jí takzvaný klobouček, který slouží k zavěšení.

Plastové ozdoby z Číny likvidují českou tradici

Tenkostěnnému sklu, které je pro české skleněné ozdoby charakteristické, konkurují ozdoby z Číny. „Ty jsou vyráběny na automatech a z plastů, i proto jsou jejich ceny pro zákazníky mnohem přijatelnější a hodnotu našich výrobků výrazně stlačují dolů,“ vysvětluje předseda, který stojí v čele družstva dvanáct let.

Čeští skláři zápolí kromě zahraniční konkurence i s dalšími úskalími. Patří mezi ně třeba to, že ozdoby nelze vyrábět takzvaně do foroty. „Jsou to produkty kupované jednorázově, navíc musí ladit s trendy daného roku. Znamená to, že zatímco jeden rok frčí žluté baňky, další rok převládají třeba fialové. Mezi klasické barvy, které trendům nepodléhají, jsou zlatá, stříbrná a červená, letošní rok nám ale velí, abychom vyrobili i ozdoby bílé, bordó, měděné, pastelové a v bělené mědi,“ vysvětluje Šorma.

Zdůrazňuje ale, že i tyto trendy jsou korigovány národními či regionálními zvyklostmi a tradicemi. „Je-li v některé zemi barvou smutku bílá, nelze ji ve vzorcích nabízet, i kdyby byla obecně označena za supermódní.“

Vytvořit jakoukoli barvu není pro skláře z Dvora Králové žádný problém. Používají světový standard barevnice obsahující přibližně 600 barevných odstínů až v šesti efektech jednotlivého odstínu barvy, a to v lesku, matu, mrazolaku, porcelánu, metalíze a takzvaném skořápkovém efektu. K dekorování vánočních ozdob slouží i široká nabídka posypů a dalších doplňků.

Tradice versus nízká mzda

Družstvo bojuje už léta o přežití, a to přestože vytváří něco, co se dřív uchovávalo jako rodinný poklad z generace na generaci.

Skleněné špice na stromek by se neměly rozbít, když spadnou z jednoho metru na koberec. Foto: archiv družstva Vánoční ozdoby DUV

Skleněné špičky na stromek by se neměly rozbít, když spadnou z jednoho metru na koberec. Foto: archiv družstva Vánoční ozdoby DUV

„V družstvu pracuje v hlavní sezoně, tedy od dubna do října, asi sto padesát pracovníků, ve zbývajícím období roku přecházíme na sezónní způsob zaměstnávání. Přibližně osmdesát pracovnic, které mají pracovní smlouvu na dobu určitou, se pak musí zaregistrovat na úřadu práce,“ konstatuje Šorma.

Přestože si družstvo nemůže finančně vyskakovat, snaží se svým zaměstnancům přispět alespoň trochu. „Všem přispíváme na důchodové připojištění, matkám s dětmi poskytujeme poměrnou část na dětské letní tábory. Na víc prostě nemáme,“ krčí rameny.

Růžově nevidí ani budoucnost. „Tržby za vlastní výkony a zboží loni činily 56 milionů korun, letos očekáváme snížení o asi dvacet procent. Se ztrátou jsme hospodařili i v roce 2013 a letos se bude situace zřejmě opakovat,“ stěžuje si.

V době největšího boomu, v roce 2000, bylo přitom z výroby vyexpedováno 362 kamionů. Dneska je produkce o osmdesát procent nižší. Na skláře doléhá právě konkurence z Číny. „V Evropské unii jsme ale stále nejsilnější. Podkrkonošská tradice vánočních ozdob snad přežije i toto nebezpečí,“ doufá Šorma.

Na začátku byl výrobce perel ze Zdobína

Podíváme-li se do historie tamní sklářské výroby hlouběji, dostaneme se až do dob panování habsburského císaře Františka Josefa. Tehdy Josef Kynčl z obce s příznačným názvem Zdobín začal s výrobou velmi oblíbených skleněných perel. Od výroby dutých perel byl krok k vánočním ozdobám a česká tradice této sklářské výroby byla na světě.

Po několika desítkách úspěšných let, v době první světové války, se v Podkrkonoší objevili Japonci, údajně váleční zajatci, kteří byli ochotni pracovat u perlařů jen za stravu a bydlení. Tehdy skláři netušili žádnou past a Japonce zasvětili do tajemství výroby. Po skončení války vznikla právě v Japonsku pro české skláře krutá konkurence a oni začali živořit.

Až do roku 1991 zajišťovala export vánočních ozdob společnost Jablonex. Tehdy se na jejich výrobě vánočních podílelo kolem 1 400 zaměstnanců. Po sametové revoluci se družstvo několikrát transformovalo, některé provozovny byly vráceny původním majitelům, dvě provozovny se osamostatnily.

Od roku 1992 spolupracuje DUV-družstvo s jabloneckou firmou Ornex. Jejím prostřednictvím vyváží přibližně pětaosmdesát procent výroby do zahraničí, deset procent jde do ciziny díky vlastním kontaktům, jen pět procent se prodá na tuzemském trhu.

Sdílet článekTweet about this on TwitterShare on Facebook
Předchozí článek

Ježíšek přijel do libereckého Jedličkova ústavu z Děčína

Následující článek

Reportáž ze sociální farmy: Bůh nás nestvořil, abychom se váleli

Stypková Marie

Stypková Marie

Novinařině se věnuje dvacet let. Začínala v regionálních denících.
Mezi její největší úspěchy patří vítězství v novinářské soutěži vydavatelství VLP Ombudsman čtenářů za sérií článků o nejmladších bezdomovcích. Jako vedoucí redaktorka pracovala také v týdeníku Sedmička nebo 5 plus2.