Senátoři chtějí vysvětlení, proč v éře covidu mají silné firmy získat miliardy na kompenzačních bonusech
Média různě po světě zkoušejí čas od času vrcholné politiky z cen základních potravin. Politikové většinou nevědí a média mají dva dny o čem psát. Faktem je, že lidé často cenu chleba znají a politikové ji často neznají. Ale je to doopravdy tak? Známe cenu chleba, nebo si myslíme, že ji známe? Počítáme do ní i uhlíkovou stopu, tedy sumu představující skleníkové plyny, které byly vypuštěny, než se vám chleba dostal na stůl? Co to vlastně cena je? A kolik dnes platíme za ekonomiku špinavou, fosilní, bez budoucnosti?
Ministerstvo průmyslu připravuje nové podmínky kompenzačních bonusů, ty původní odporovaly stanovisku EU a zvýhodňovaly velké firmy. Včetně premiérova holdingu.
Posílat v éře covidu dárečky z veřejných rozpočtů silným firmám označují odborníci a opozice za výsměch ze strany vlády
Auto na vodu, teplo ze zimy, city v pilulkách / Tohle budem jedno ráno mít… Tak začíná píseň Žít jako kaskadér Dalibora Jandy z roku 1993. Málokdo ho tehdy považoval úplně za vizionáře, ale faktem je, že Dalibor Janda se nemýlil; tohle všechno dneska opravdu máme. Vzestup psychofarmak, globální oteplování a odklon od fosilních paliv v mobilitě trefil přesně. Díky tomu pácháme méně sebevražd, máme v Česku lepší počasí a v hospodě se už nehádáme, jestli je lepší oktávka v tédéíčku, nebo efesíčku, ale rovnou se hádáme o elektroauta. Je to vlastně legrační situace. Čistých elektrovozů u nás jezdí jen něco přes dva tisíce z celkového počtu…